Toto je první část knihy, kterou sepisuji. Kniha pojednává o životě matky (bývalé studentky) s postiženým synem. Vše má ale nakonec dobrý konec - nechte se překvapit.
Probudila jsem se do slunečného rána. Paprsky svítily až ke mně do postele. Miluji ta rána, kdy mohu vstát s úsměvem. V poslední době je to skoro pořád. Začala jsem totiž chodit s nejkrásnějším klukem ze střední - nevěřila jsem, že by si vybral zrovna mě. Proto mě překvapilo, když mě jednou pozval sám od sebe na večeři.
Ne, že bych nebyla nadšená - jen překvapená. Čím dál víc jsem ho milovala. Bylo mezi námi všechno to, co jsem si kdy vysnila - vášeň, láska, obrovská zamilovanost. Čím více jsem na něho myslela, tím víc jsem zářila štěstím. Je neskutečné, co s člověkem dokáže udělat láska.
Tehdy jsem měla dvacet let a skoro jsem končila školu, zbýval mi jeden rok. On byl o třídu výše, takže si dokážete spočítat, že někdy touhle dobou úspěšně odmaturoval a my jsme to spolu mohli oslavit. Byla jsem šťastná a těšila jsem se s ním. Vždyť to je úžasné - moc jsem mu to přála. Jak se říká, sdílené štěstí je znásobené, když jste na to dva - a alespoň v mém a jeho případě to dokonale platilo.
S Michalem jsem měla velké plány. Plánovala jsem s ním budoucnost, že si časem založíme rodinu a budeme mít kopu dětí. Můj sen vždycky byl mít děti minimálně čtyři, někomu to mohlo přijít moc - to chápu. Na to, že jsem byla studentka předposledního ročníku, jsem měla odlišné plány, než většina mých vrstevníků. Ti radši chodili po diskotékách, pili alkohol a občas zkusili i marihuanu. Já jsem taková rozhodně nebyla a možná proto jsem vždycky mezi svými vrstevníky byla pouhá "šedá myš".
Neříkám, že mě to nemrzelo, ale nic jsem si z toho nedělala. Nehodlala jsem zkoušet něco, co nechci a co mi ani nic neříká jenom proto, abych zapadla. Dnešní doba byla opravdu neskutečně nesmyslná, protože se skoro každý snažil, aby zapadl a udělal pro to maximum - to znamená i ty věci, které se mu třeba příčily. Mnohokrát jsem si říkala, jestli bych to nezkusila taky, ale naštěstí mě můj selský rozum zastavil. Vždycky jsem nakonec pochopila, že pokud se se mnou bude chtít někdo bavit, měl by mě mít rád takovou, jaká jsem. A toho jsem se držela.
Jednou mě Martin opět pozval do restaurace. Dala jsem si načas, abych vypadala krásně. Chtěla jsem se mu líbit. Pěkně jsem se nalíčila, rty zvýraznila rtěnkou, oblékla si ty nejkrásnější šaty co mám a vyrazila jsem. Byla jsem zvědavá, co mi řekne. Když mě uviděl, oči mu jenom zářily.
,,Jsi krásná," řekl. To už jsem zářila i já a byla jsem štěstím bez sebe, že s ním můžu trávit chvíle, které si oba dva užíváme a jsme při nich šťastní. Věděla jsem, že Michal je láska mého života a už jsem to nedokázala skrývat - ani před rodiči, ani ve škole. Z mého výrazu doslova křičelo, jak moc Michala miluji a jaké hluboké pouto mezi sebou máme.
Žádné komentáře:
Okomentovat